SV. JAKUB ST. APOŠTOL

Sv. Jakub Starší byl povolán Ježíšem, spolu se svým bratrem Janem, jako jeden z Jeho prvních učedníků (Mt 4, 21-22): svatí Matouš a Lukáš ho jmenují na třetím místě a svatý Marek na druhém. Jakub a jeho bratr Jan byli synové Zebedeovi. Byli to rybáři a žili u  Tiberiadského jezera. Jakub patřil k privilegovaným učedníkům Pána Ježíše, kteří byli svědky vzkříšení dcery Jairovy (Mk 5, 37; Lk 8, 51), Proměnění na hoře Tábor (Mt 17, 1nn; Mk 9, 1; Lk 9, 28) a modlitby v Getsemanské zahradě (Mt 26, 37).

Legendy o sv. Jakubovi

Různé prameny uvádějí, že Jakub spolu se skupinou učedníků dorazil do Španělska, aby na severu země konal misijní práci (léta 33-43 n.l.), avšak kvůli neúspěchu mise se vrátil zpět do Svaté země. Tam zahynul mučednickou smrtí z rozhodnutí Heroda Agrippy I. kolem roku 44 n.l.
Svědkové mučednické smrti sv. Jakuba naložili apoštolovo tělo v kamenném sarkofágu na loď a odpluli, aby jeho ostatky uložili na jiném, bezpečném místě. Přes Středozemní moře dopluli do Gibraltaru, odkud se dostali na Atlantský oceán a dorazili na severozápadní okraj Iberského poloostrova.
Přesným místem přistání lodi je podle legendy dnešní obec Finisterre, což latinsky znamená „konec světa”. Tento západní kousek Španělska byl tehdy opravdu koncem světa. Tehdejší doba jiné kontinenty neznala. Zde také v té době končila římská nadvláda nad Evropou.
Právě u pobřeží severního Španělska Jakubovi učedníci vytáhli tělo na břeh, zanesli ho několik desítek kilometrů do nitra pevniny a pochovali ho na stanoveném místě. Prý je tam zavedl anděl. Místo, kde byl Jakub pohřben, je zahaleno tajemstvím z důvodu jeho předchozího pronásledování ve Svaté zemi. Bylo zakázáno ho návštěvovat a uctívat, a tak se časem zapomnělo, kde přesně ostatky apoštola spočívají.
Teprve po osmi stoletích od tehdejších událostí vyšly najevo poznatky o místě apoštolovy hrobky. Mezi lety 788 a 838 (některé prameny uvádějí datum nalezení sarkofágu do roku 813) byly objeveny relikvie, které jsou považovány za jeho pozůstatky. V legendách z tohoto období, např. Isidor ze Sevilly, se uvádí, že poustevník jménem Pelagius měl vidění, ve kterém slyšel, že „hvězdné pole” ho dovede na místo a ukáže mu hrobku, tehdy již svatého, Jakuba. Svatý Jakub se španělsky řekne Santiago a hvězdné pole je latinsky campus stella. Odtud je odvozen název osady, ve které bylo později postaveno sanktuárium: Santiago de Compostela.
V ikonografii je sv. Jakub znázorňován jako stařec silné tělesné stavby v dlouhé tunice a plášti nebo jako poutník v měkkém klobouku se širokým rondem. Jeho atributy jsou: měch, poutnická hůl, kniha, meč, mušle, brašna, turecký turban, svitek.

Zdroj: www.brewiarz.pl, www.camino.net.pl

SV. ANEŽKA PANNA A MUČEDNICE

Anežka byla ve starověku jednou z nejpopulárnějších světic. Píše o ní sv. Ambrož, sv. Jeroným, papež sv. Damasus, papež sv. Řehoř I. Veliký a řada dalších. Jako 12letá dívka, pocházející ze starobylého rodu, která zemřela mučednickou smrtí na Domitianově stadionu kolem roku 305. Na místě, kde byla prolita krev, je dnes Piazza Navona - jedno z nejkrásnějších a nejvíce navštěvovaných míst v Římě. Vedle, nad hrobem mučednice, byla postavena bazilika, která jí byla zasvěcena a ve které jsou 21. ledna – podle dávného obyčeje – požehnána dvě bílá jehňátka.

Legendy o sv. Anežka

Podle podání se o ruku Anežky, která však předtím složila slib čistoty, ucházelo mnoho nápadníků, mezi nimi i jeden mladý římský šlechtic okouzlený jejím půvabem. Ona však všechny odmítla s tím, že si vybrala Manžela, jehož oči smrtelníka nedokáží vidět. Mladíci chtěli zlomit její zatvrzelost, a tak ji obvinili, že je křesťanka. Byla předvedena před soudce, ale nepodlehla ani jeho přemlouvání ani hrozbám. Byl rozdělán oheň, přineseny mučící nástroje, ona však tomu přihlížela s lhostejným klidem.
Proto ji poslali do veřejného domu, avšak její osobnost budila takovou úctu, že žádný z hříšných mladíků navštěvujících toto místo se k ní nesměl přiblížit. Jeden, odvážnější než ti ostatní, byl náhle stižen slepotou a v křečích upadl. Mladá Anežka vyšla z domu neřesti neposkvrněná a i nadále byla nedotčenou manželkou Kristovou.
Hříšní mladíci začali opět navádět soudce. Statečná panna byla tehdy vhozena do ohně, když však z něho vyšla netknuta, byla odsouzena ke stětí. "Vydala se na místo popravy - říká sv. Ambrož – šťastnější než jiné dívky, které kráčely na svou svatbu". Za pláče všech přítomných lidí jí byla sťata hlava. Odešla se setkat s Nesmrtelným manželem, jehož milovala více než život.

Anežka je patronkou dětí, panen a zahradníků. Podle legendy byla sv. Anežka na stadionu úplně obnažena a ponechána napospas pohledům davu. Jako zázrakem její nahotu zakryly dlouhé vlasy, které jí rychle narostly. Jméno Anežka je uváděno v první eucharistické modlitbě – Římském kánonu. Umělci znázorňují Anežku s jehňátkem, protože latinské jméno Agnes se dozajista vyvozuje od latinského slova agnus - beránek. Proto vznikl obyčej, že se na den sv. Anežky žehnají jehňátka chovaná trapisty v římském opatství Tre Fontane (nacházejícím se na místě stětí sv. Pavla), a následně jsou předávána sestrám benediktýnkám z kláštera u kostela sv. Cecílie na Trastevere (Zátibeří). Z jejich vlny řádové sestry vyrábějí pallium, které papež předává každoročně 29. června (na svátek sv. Petra a sv. Pavla) čerstvě jmenovaným metropolitům katolické církve.

V ikonografii je sv. Anežka znázorňována s jehňátkem majícím svatozář nebo se dvěma korunami – panenství a mučednictví. Mnohdy vedle hoří hranice, na které se ji pokoušeli upálit. Jejími atributy dále jsou: palmová větev, slonovina, olejová lampa, lilie, meč, svitek. Ve východním umění je sv. Anežka zobrazována v žlutém hávu (nikoli v červeném jako mučedníci) a s mučednickým křížem v ruce.

Zdroj: www.brewiarz.pl